Veteráni, bitcoin, rum. Za covidu se Češi nakazili alternativním investováním

Práce finančního poradce vždycky znamenala kontakt s lidmi. Loni za nimi Tomáš Lerch najezdil jenom šest místo třiceti tisíc kilometrů. Přesto zákazníci přibývali i za covidu. Jednak lidé, kteří se dostali do potíží, ale také ti, kdo najednou dokázali uspořit. Nadšení pro investice však bylo potřeba i krotit.

Vydáno: 25. 5. 2021
Kategorie: Spořím si
Zdroj: PartnersNews

Mezi klienty máte i řadu majitelů firem. Jsou mezi nimi i lidé z těch nejpostiženějších oborů, tedy pohostinství a podobně?
Ano. A řešíme s nimi teď i opravdu náročné situace. Pomáháme se získáváním různých státních podpor, aby jim neuteklo nic, na co mají nárok. Ale kompenzační programy bohužel neodpovídají reálným nákladům zasažených podnikatelů, natož jejich ztrátám. Hledáme řešení, jak krizi překlenout. Není to ale vždycky možné. Hodně firem zkrachuje.

Když pomineme tuhle krizovou agendu, jak ještě covid ovlivnil vaši práci?
Komunikace na dálku přes monitory počítačů vedla k větší efektivitě. Mám tři malé děti, takže když nám loni ze dne na den zavřeli školy, nebyl jsem pak přes dva měsíce v kanceláři. Dnes vídám klienta naživo tak v deseti procentech případů. A najednou místo tří schůzek denně bez problému stihnu pět, protože neztrácím čas cestami. Za celý loňský rok jsem ujel šest tisíc kilometrů místo předloňských 30 tisíc.

Na druhou stranu odpadl takový ten lidský rozměr, když se zákazníkem pohovoříte o životě. Jaký to bude mít dopad z dlouhodobého hlediska, se teprve ukáže – já věřím, že v našem oboru je vybudovat si osobnější vztah velmi důležité.

Přibývají v této době i noví zákazníci?
Ano, zpravidla na doporučení stávajících klientů a typicky ze dvou důvodů. Buďto se dostali do nějakých finančních potíží a potřebují s nimi pomoct. Pak tedy řešíme represe nějakého konkrétního finančního průšvihu. Nebo naopak v době pandemie uspořili, mají najednou volné prostředky a poohlížejí se po investičních možnostech. Jedním z vedlejších efektů covidu je, že se lidé obecně o své peníze trochu víc zajímají.

Které investiční nástroje teď lidi zajímají?
Velmi často takové, před kterými je musím varovat. V poslední době se vyrojily různé na první pohled lákavé dluhopisy slibující úžasné výnosy, devět a víc procent. Různá malá eseróčka se základním kapitálem tisíc korun emitují dluhopisy za desítky milionů. Odborníkovi je to předem podezřelé. Ale člověka, který tomu nerozumí, to může lákat. Vidí, že na běžném účtu má zhodnocení nula – a tady najednou slibují devět procent. Obávám se, že se na to chytí spousta lidí a pak spláčou nad výdělkem.

Podobně je enormní zájem o levné investiční nástroje typu burzovně obchodovaných fondů neboli ETF. Lidé podlehli dojmu, že firmy, které v minulosti rostly, porostou vždycky. A proč tedy platit nějaký podílový fond, když můžu jít napřímo? Je to snadné, dostupné, rychlé… Ale neuvědomují si k tomu to B. Že budou platit poplatek z každé transakce, že to portfolio neumějí řídit a budou ve vleku emocí. Že nemají nikoho, kdo jim řekne, že v propadech se neprodává.

Internet reklamy na levné investiční nástroje doslova chrlí…
Chrlí a ve stylu kupujte si sami, řiďte si investice sami. Kdyby to ale bylo tak jednoduché, tak to dávno děláme všichni a jsme za vodou. A další věc, do které se teď lidi zbláznili, jsou alternativní investice.

Chtějí začínat investicí do bitcoinů?
Tak nějak. Chtějí bitcoiny, jakékoliv jiné coiny, zlato, investiční rumy, investiční vína, veteránská auta… Ony i ty alternativy do investičního portfolia teoreticky patří. Mají je tam i ti nejbohatší lidé. Ale tvoří jim jen zhruba deset procent portfolia ve chvíli, kdy už je na to dostatečně veliké, přičemž se jedná o spekulativní peníze, spekulativní investice, často dělané pro zábavu. Někdo má rád rum, nakoupí drahé šarže. A kdyby se to nepovedlo výnosově, láhve otevře, rum si vypije a vlastně bude taky spokojený. Pak to může dávat smysl. Obecně ale nejsem zastáncem alternativ a klientům je nedoporučuju.

V kurzu jsou také nemovitosti, že?
To je další silný trend. Lidé vidí obrovský nárůst cen nemovitostí, v Praze, Brně, krajských městech. Mají pocit, že jde o jistou investici. Což není úplně špatný pohled, nemovitosti jistě jsou jedním z dobrých investičních nástrojů. Je ale třeba je správně použít.

V jakém smyslu?
Někteří klienti chtějí koupit nemovitost za každou cenu a neuvědomují si, že i s takovou investicí jsou pojena určitá rizika. Že třeba vsadí veškeré své volné prostředky na jednu kartu, na jednu lokalitu. Že budou mít starosti s nájemníky. Že aby neklesala na hodnotě, budou muset nemovitost udržovat, což také něco stojí.

Nemovitost je jedním z mála aktiv umožňujících i běžnému investorovi využít úvěrové páky a potenciálně tak znásobit zisky cizím úvěrem. Je ale potřeba to důkladně propočítat. Protože pokud nakupujete takzvaně za své, vyberete si byt za pět milionů, budete jej pronajímat a dosáhnete výnosnosti okolo tří procent ročně, tak se dá říct, že se vám to povedlo. Jenže v případě úvěrové páky by výnosnost vašeho vlastního kapitálu měla být daleko vyšší, aby to investičně dávalo smysl.

Nemovitost tedy není sázka na jistotu?
Doporučuji konzultaci s odborníkem. Realitní makléř vám tu nemovitost prodá a tím to pro něj končí. Hypotékář vám zprostředkuje hypotéku a taky má splněno. A zdaleka ne každý finanční poradce těm nemovitostem opravdu rozumí. Měli by to umět ti s titulem EFA a určitě všichni držitelé certifikátu EFP. Schopný finanční poradce by měl tu investici klientovi smysluplně nastavit. A také ukázat alternativy. Pro konkrétního klienta může být ve výsledku výhodnější investovat třeba do akciových podílových fondů, které umějí i desetiprocentní výnos ročně a jsou bez starostí, bez handrkování s nájemníky a jakýchkoliv nákladů okolo.

Takže nemovitosti určitě ano, do investičního portfolia patří. Ale je otázka, zda jít přímo do koupi investičního bytu, což je teď ten trend. Nemovitostní složku v portfoliu lze zajistit třeba nemovitostními podílovými fondy a jinými instrumenty. Není nutné za každou cenu kupovat byt, pakliže to z investičního pohledu nedává smysl.

Majitel brněnské VIP poradenské kanceláře Partners Financial Services. Působí také jako lektor Finanční akademie pro odborníky i širokou veřejnost. Je držitelem certifikátu odbornosti EFP, který představuje nejvyšší evropský standard ve finančním vzdělávání a certifikaci profesionálů na finančním trhu.

Zmínil jste akcie. Jak na ně?
Nedoporučuji investovat do firem, které nedávno vyrostly o 150 procent, s představou, že určitě porostou dál. Chce to stabilní společnosti na vyspělých trzích, ideálně formou podílových fondů, kde je rozumně rozložené riziko. Pak můžou být akcie velmi bezpečným investičním nástrojem. S tím, že krátkodobé cíle musí být řešené jinými typy instrumentů. Pokud budete mít rozumný podíl majetku v akciích a dáte jim dost času, dokáží vám vydělat na to, že vedle nich držíte i nějakou konzervativní složku aktiv, u které trpíte ztrátu v podobě inflace. Ale která je bezpečná a prostředky v ní uložené rychle dostupné.

A dluhopisy?
Dluhopisy a dluhopisové fondy také určitě stojí za zvážení. Zajímavý instrument jsou spořicí státní dluhopisy. V pětiletém horizontu garantují, že se dorovnají inflaci bez ohledu na to, jak velká bude. Zároveň je tam možnost částečné je proměnit na peníze v dřívějším termínu. Podobné nástroje můžou mít v investičním portfoliu rozhodně své místo.

Jakých chyb se podle vás drobní investoři nejčastěji dopouštějí?
Lidé se zaměřují na výnos. Bezhlavě se pouštějí do těch bitcoinů a podobně. Ale správná investiční úvaha začíná u toho, jaká rizika nás potenciálně ohrožují, v jakém časovém horizontu a jak je řešit. Na dohlednou dobu hotovostí takzvaně ve štrozoku, na dlouhou dobu řekněme akciemi, nemovitostmi, na střednědobou vzdálenost nějakým mixem. A když mám toto všechno správně nastavené, můžu si pro radost hrát s bitcoinem. Výnos je odměnou za podstoupené riziko, u kterého ale musíte vždycky začít.

Zdroj: Peníze.cz